Aktualizace vývoje exekucí v ČR

Novinka ze dne 04.03.2018

V posledním vydání časopisu Ad rem ročníku 2017 jsme se zabývali vývojem exekucí v České republice a porovnáním let 2015 a 2016.
Po vydání posledního čísla byly zveřejněny i údaje za rok 2017 a můžeme se tak nyní podívat i na ně. Vývoj nicméně není nijak překvapivý, opět došlo k nárůstu počtu exekucí a to o 4,8 % i osob v exekučním řízení a to o 3,4 % (cca 31 000 osob) při srovnání let 2017 a 2016. Celkový počet osob v exekučním řízení tak ke konci roku 2017 byl 863 tisíc. Narostl (o 0,8 %) i počet osob se 3 a více exekucemi na hodnotu 493 tisíc (489 tisíc v roce 2016) a počet osob s 10 a více exekucemi odpovídá 151 tisícům (145 tisíc v roce 2016). 90 % exekucí je pak tvořeno osobami se 3 a více exekucemi. Zatím jen jednu exekuci má cca 270 tisíc osob. Čistě statisticky je pak každou hodinu zahájenou 75 exekucí.
Spolu se zveřejněním údajů za rok 2017 byla aktualizována Mapa exekucí dostupná na webu www.mapaexekuci.cz. Nově jsou zde exekuční řízení rozdělená i podle věku dlužníků, takže lze zjistit, jaký poměr dětí či seniorů v jednotlivých krajích, okresech či obcích čelí exekuci. Z mapy je zřejmé, že ke zhoršení situace došlo ve všech krajích kromě kraje Pardubického a Olomouckého. Asi nepřekvapí, že největším problémem je exekuce na Ústecku a Mostecku, kde exekuci čelí každý pátý člověk starší 15 let.
Řešení tohoto stavu, natož účinných, se nenabízí mnoho. Za klíčové a částí odborné veřejnosti výrazně podporované lze označit dvě. Zavedení místní příslušnosti exekutorů a zmírnění podmínek pro povolení oddlužení. Co se místní příslušnosti exekutorů týká, tak dnes je fakticky možné, a dle zákona v pořádku, že u dlužníka s dvaceti exekucemi může tyto exekuce provádět dvacet exekutorů. To samozřejmě vede k vytváření nákladů, které v součtu u dvaceti exekutorů budou nepochybně vyšší, než by byly v případě povinnosti provádění exekucí jedním exekutorem. Zavedení místní příslušnosti exekutorů se však brání největší exekutorské úřady, které by přišly o významnou část svých příjmů a také velcí věřitelé (banky, pojišťovny apod.), pro které by zavedení místní příslušnosti bylo obrovskou komplikací vzhledem k počtu a územnímu rozložení jejich dlužníků. Snad ještě více odbornou veřejnost rozdělujícím řešením je zmírnění podmínek oddlužení z iniciativy Ministerstva spravedlnosti. V minulém volebním období se nepodařilo tuto novelu insolvenčního zákona prosadit, proto ji Ministerstvo spravedlnosti „poslalo“ do Poslanecké sněmovny znovu. Aktuálně platí, že při oddlužení pomocí plnění splátkového kalendáře musí dlužník svým věřitelům zaplatit během 5 let alespoň 30 % jejich pohledávek. Tato hranice pak činí oddlužení nedostupným zejména pro dlužníky s více exekucemi. A právě takovým, kteří mají zájem i přes nedostatečné příjmy svou situaci řešit, vychází novela vstříc. Prodlužuje v těchto případech dobu oddlužení na 7 let a podmínkou pro oddlužení a očištění od dluhů nebude dosažení stanovené hranice uspokojení pohledávek věřitelů, ale primárně plnění povinnosti pracovat, hradit náklady na insolvenčního správce a alespoň vyvíjení snahy o úhradu pohledávek. Teoreticky je tak tedy možné, že dlužník bude oddlužen i v situaci, kdy na pohledávky věřitelů neuhradí ničeho. Odpůrcům tohoto řešení tak logicky vadí skutečnost, že dlužník se dluhů může zbavit, aniž by věřitelům cokoliv uhradil a objevují se i obavy o zneužití takové formy oddlužení. Ať patříme k příznivcům či odpůrcům výše popsaných řešení, tak dle mého názoru lze očekávat jejich přijetí a zavedení.

Autor: Mgr. Pavel Gottwald, MBA

Aktualizace vývoje exekucí v ČR | TSM